3.kapitola 1/2 Smrt?

13. října 2007 v 19:21 | Adrianne |  I hate marauders! Or not?
Třetí kapitolka... a zase přesunuto :)

Lily byla už od začátku hostiny neklidná. Dnešek pro ni nebyl zrovna nejlepším dnem. A přitom se do školy tak těšila. A za všechno může ten kretén Malfoy. Kdyby si ji nevyhlídl jako svoji "oběť" , nemusela by se teď bát chodit sama po hradě, nemusela by děkovat Potterovi, a hlavně by nemusela přemýšlet nad tím, jestli jsou Potter s Blackem vážně tak špatní jak si myslela. Věděla, že to, co dneska udělali, by zrovna moc jiných kluků neudělalo. Malfoye se téměř každý bál. Ale oni se nebáli riskovat, a hlavně se nebáli riskovat pro ni.
Měla výčitky svědomí jak s nimi zacházela. Ano, nesnášela je, a měla pro to dobrý důvod. Ale nikdy se nenamáhala je poznat. Nevěděla, jací jsou ve skutečnosti. Dokázala se bavit pouze s Remusem, protože věděla, že není tak nafoukaný a egoistický jako ti dva. Jenže co když takoví ve skutečnosti nejsou? Nevěděla. A nebyla si jistá, jestli touží poznat jejich pravou povahu. Všechno bylo najednou tak složité! Nikdy dřív se nemusela zabývat podobnými myšlenkami, myšlenkami na to, jací jsou Pobertové ve skutečnosti. Dřív to pro ni byla hotová věc. Nenáviděla je, ale teď se něco změnilo.
Už to nebyla nenávist. Ano, stále je neměla ráda, ale nemohla nenávidět nikoho s výjimkou Lorda Voldemorta, který bral a ničil životy nevinných lidí. Jak by mohla někoho jen tak nenávidět? Vážně ji překvapilo, jak se jí kluci zastali. Holkám by to sice nepřiznala, ale dojalo ji to. A hlavně jak se jí zastal James.
Sakra od kdy je pro mě Potter James? Je to přece ten debilní, nafoukaný, arogantní, egoistický, namyšlený Potter! Ten, kterého nesnáším! Nejhorší na tom je to, že vím, že mi na něm jistým způsobem záleží. Ano, nesnáším ho, to je stále pravda, ale to, že se mě zastal, něco ve mně něco zlomilo. Bolelo by mě, kdyby mu někdo ublížil. Stejně tak, jako kdyby někdo ublížil Siriovi, Removi, Adrii, Bee a Madison.
Z rozjímání ji vyrušil proslov ředitele. Po celou dobu jeho proslovu se Lily snažila ho poslouchat, myšlenky jí ale samovolně prchaly ke kamarádkám a klukům. I přesto všechno si poslechla celý ředitelův monolog a její nálada ještě klesla. Byla si jistá, že ji vyberou. A byla si jistá i tím, že vyberou Luciuse.
Z jejích pochmurných představ toho, co by jí mohl Malfoy udělat, ji nevyrušil nikdo jiný než James Potter. Nakonec se strhla menší hádka, jako obvykle. A když všem odtajnila svoji noční můru, a to to, že by se mohlo docela dobře stát, že bude muset s Malfoyem strávit dovolenou, věděla, že dostatečně upoutala jejich pozornost. A právě to potřebovala.
Hlad neměla, a tak když se začala Adria se Siriusem pošťuchovat, nenápadně se zvedla od stolu a co nejrychleji prošla Velkou síní až k obrovským dvoukřídlým dveřím, které byly doširoka otevřené. Prošla jimi, a bez sebemenšího zaváhání se vydala na školní pozemky. Už od prvního ročníku měla u jezera své oblíbené místo. Bylo až na druhém břehu , a tak tam téměř žádní studenti nechodili. Sice to bylo celkem daleko, ale jí to nevadilo. Už od dětství se ráda procházela po přírodě. A navíc teď jí procházka pomůže utřídit už tak dost rozházené myšlenky.
Školní pozemky byly zahaleny do tmy, ale Lily se nebála. Měla tmu ráda. Stejně tak měla ráda světlo. Milovala vše co se týkalo přírody a různých zvláštních úkazů. Například ji fascinovaly blesky. Nechápala, jak může existovat něco tak krásného a zároveň i nebezpečného. Dále měla ráda oheň. Když pozorovala plameny, cítila se svobodná. Jakoby ji netížily žádné starosti, jakoby ani neexistovala. Nesvazovaly ji pevné provazy, ale byla volná jako pták. Příroda a další věci s ní spojené ji prostě zajímaly a byl to její velký koníček.
Konečně došla na své oblíbené místo. A myšlenky stále utříděné neměla. Měla najednou ve všem takový zmatek! Prolezla dírou v křoví, a došla k plochému kameni, který se tyčil nad rozlehlou vodní plochou. Chtěla pokračovat v přemýšlení, nakonec ale usoudila, že to nemá cenu. Proto se rozhodla ze sebe všechnu tu tíhu smýt a začala si sundávat oblečení.
Byla si jistá, že nikdo nepřijde, o tomto místě nikdo nevěděl. A na druhé straně jezera nebude vidět. V červené krajkové podprsence a červených krajkových kalhotkách přešla na okraj kamene, zhluboka se nadechla teplého vzduchu, odrazila se a skočila ukázkovou šipku, zakončenou v černém jezeře. Voda tu byla hluboká, to měla už dávno vyzkoušené.
Plavala daleko od břehu a užívala si chladivé vody. Starosti jakoby odplouvaly spolu s ostatními vlnkami které čeřily obrovské jezero. Žádné problémy neexistovaly. Začala se i potápět, pod vodou vydržela vždy o dost déle než ostatní lidé. Když jí začala být zima, uznala za vhodné vylézt. Neodolala ale si nezaplavat ještě pár temp a tak plavala dál a dál od břehu. Najednou se jí něco otřelo o bok. Zpanikařila a plavala zpět ke břehu.
Najednou se před ní však něco vynořilo. Lily se tolik vyděsila, že ani nestačila vykřiknout. To už se na ni ta věc začala sápat. Lily se připravovala na to, že ji sežere nějaká vodní obluda a tak si oddechla když zjistila že to, co považovala za obludu, je člověk.
Zhluboka oddechovala a chtěla se podívat kdo že ji to tak vyděsil, ale neznámý jí nedovolil se otočit. Trošku zpanikařila.
" Jsi normální? Co tady sakra děláš? Takhle mě děsit! A co na mě vůbec saháš! Okamžitě mě pusť!" I přesto, že mluvila hlasem, který jasně dokazoval, že má vše pod kontrolou, nebylo tomu tak. A když zahlédla blonďatý pramen vlasů, věděla kdo to je. Lucius Malfoy. Zase.
" Ostrý jazyk jako vždy, vid koťátko? Jsem rád, že jsme konečně sami. Neměl bych zapomínat, že jsem ti něco slíbil. Jistě víš, co mám na mysli." Jeho hlas byl chladný, už tam nebyla ta známka přátelství jako předtím.
" Vypadni, Malfoyi. A jak jsem ti už celkem jasně řekla, nesahej na mě!" Ano, sice měla obrovský strach, vyhrožovat si ale nenechá. A už vůbec se nenechá ohmatávat od nějakého arogantního, chladného, zlomyslného, krutého a nafoukaného blbce.
" Ale no tak kotě, na otázky se odpovídá. Jsi neposlušná kočička, víš o tom?" Lily si v duchu nadávala do všech blbců, debilů a kreténů. Sakra, proč nezůstala ve Velké síni? Mohla být v bezpečí a bavit se s přáteli… Ale ne, ona si myslí, že je nezranitelná…
" Co na slově "vypadni" nechápeš, Malfoyi? Já vím, že arogantním tupcům to myslí trošičku pomaleji, ale tohle už je moc… Možná by jsi měl zkusit nějakého psychologa. Při stádiu tvé hlouposti raději mudlovského. Ti kouzelničtí nejsou tak…" Už však nedořekla.
Malfoy ji chytl hrubě za vlasy, druhou rukou ji prudce obrátil k sobě a začal ji surově líbat na nedobrovolně nastavená ústa. Lily se chtělo zvracet. Snažila se vyprostit z jeho sevření, ale nešlo to. Ono bylo i tak docela těžké udržet se nad vodou když ji tak pevně svíral a tím tlačil dolů. Proto se rozhodla pro jediné možné řešení. I když všechno v ní křičelo odporem, začala polibky opětovat. A účinek se po chvíli dostavil. Malfoy si nejspíš myslel, že podlehla jeho aristokratickému šarmu, a tak sevření značně povolilo. A Lily toho využila.
Kousla ho. A to hodně. Ze rtu mu vytrysklo celkem dost krve. Když Malfoy zařval bolestí, Lily nezaváhala a rychlostí (je to jen přirovnání :) delfína plavala ke břehu. V duchu děkovala rodičům, že ji jako malou přihlásili do plaveckého oddílu a že jezdila na závody. Jinak by teď byla v loji. Malfoy se ovšem vzpamatoval a plaval za ní. Musela uznat, že je rychlý. Až moc. Že by taky plavecký oddíl?
Konečně doplavala ke břehu a bez problému se vyhoupla na placatý kámen. Malfoye ve vodě neviděla a tak se začala panicky rozhlížet jestli nestojí někde poblíž. Nebyl nikde. Rychle vzala všechno své oblečení a hůlku a s bosýma nohama pádila k bradavickému hradu. Oblečením se samozřejmě nezdržovala. Bylo jí jedno, jestli ji někdo takto uvidí. V hlavě měla jen to, že musí být co nejdál od Malfoye.
I když byla bosa, žádné kamínky nebo něco podobného jí do noh nebodaly. Jako by byl celý povrch země hladký a pevný a to jí pomáhalo v útěku.
Najednou ji do zad udeřil paprsek světla a Lily pocítila obrovský příval bolesti. Cítila teplou krev, jak jí stéká po zádech. I přes bolest klopýtala dál. Věděla, že už nemá šanci utéct, ale alespoň se o to pokoušela. Když ji však udeřila do zad další kletba, svalila se na zem téměř v mdlobách. Věděla, že tentokrát už neuteče. Hůlku díky pádu upustila, a tak se ji snažila po hmatu nenápadně vypátrat.
Po chvíli pátrání vzdala, protože před ni předstoupil Lucius Malfoy, oblečený, upravený a hlavně i s její hůlkou v ruce. Byla bezbranná.
" Dojela jsi, koťátko. A nemusela jsi sobě ani mně přidávat tu námahu s útěkem. Bylo to zcela zbytečné, lásko. A mimochodem-" Sehnul se a něžně vzal dívčinu tvář do dlaní. " Tohle" Napřáhl se a vší silou jí dal facku " Máš za tu facku u kočáru, tohle- PLESK- máš za tvoji drzost- a tohle-" Tentokrát jí dal pěstí a Lily se už celá zhroutila na zem. " Je za ten kousanec."
Lily ležela na zemi a ztěžka oddechovala. Ležela na zádech, a tak cítila, jak se jí droboulinké kamínky a prach dostávají do dlouhého šrámu na zádech. Obličej měla jako v ohni a z nosu jí do úst stékal pramínek krve. I přes tu všechnu bolest byla ráda, že jí Malfoy ubližuje takhle. Nesnesla by, kdyby na ni sahal s jiným záměrem než je fyzické násilí.
¨
Proto do sebe nechala kopat, nechala jeho pěsti, aby dopadaly na její břicho a obličej a nechala si líbit i to, jak jí občas hůlkou přikouzlil na těle nějaký ten krvavý šrám. Nechala ho dělat všechny tyto věci, protože nemohla jinak. Sice trošku uměla kouzlit bez hůlky, ale stejně by se nevzmohla na útěk.
Její obavy se ale i tak naplnily. Lucius přiklekl do trávy vedle ní a sehnul se nad její rty. Neměla sílu se jakkoliv bránit a tak nechala Luciuse dělat si s ní cokoliv co se mu zamane. Jeho ruky putovaly do jejího výstřihu, potom se na to místo přisál rty. Ale ruky se posouvaly dál. Hladily ji po dobitém a zkrvaveném břiše, všechnu její krev potom slíbával svými chladnými rty. Pak jí jeho ruka však zajela mezi nohy a Lily znovu pocítila pud sebezáchovy. I přes všechnu tu bolest která jí vystřelovala do těla, se ze všech zbylých sil zmítala, ale nakonec dostala jen další ránu.
A tak se nakonec uchýlila k poslední možnosti záchrany. Začala křičet. Křičela jako nikdy. Ten křik byl plný zoufalství a bolesti. Malfoy si však jejího křiku vůbec nevšímal. Věděl, že všichni jsou na hostině a tak ji nikdo neuslyší. A navíc ho její křik jen vzrušoval. Jeho ruky a rty stále bloudily po jejím těle, potom vsunul ruce pod její tělo a hledal zapínání té sexy podprsenky. To ho však někdo od jeho oběti prudce odmrštil…
James z Velké síně spěchal do Nebelvírské věže. Věděl, že nemá cenu Lily hledat po celém hradě. Mohla být kdekoliv a on by jen ztrácel čas. Jen doufal, že tam Malfoy není s ní. I když mu bylo jasné, že tam s ní je. Modlil se, aby už byly kufry v ložnicích. Kdyby ne, tak by byl v pr… Musel rychle najít Pobertův plánek. Konečně dorazil před obraz Buclaté dámy. Oddechl si, když zahlédl, že je ve svém rámu a neoslavuje začátek školního roku se svojí přítelkyní Violetou.
" Ahoj Jamesi, co tak brzo?" Otázala se Buclatá dáma mile. James ale neměl na takovéto řeči čas. Musel najít Lily.
" Buclatá dámo, nepouštěla jste dovnitř Lily Evansovou?" Vychrlil na ni.
" Ale co tak hrrr, mladíku? Neboj se, děvčata ti neutečou. Teď si můžeš popovídat se starou paní, která tu byla přes celé prázdniny téměř sama. To jsi měl vidět, jak rytíř Nicholas sebral…"
" Sakra, neviděla jste Evansovou?" James už byl nervózní. Ta její všetečnost mu lezla na nervy a ztrácel tím čas. A že ho zrovna moc nejspíš neměl.
" Ne, neviděla." Odvětila uraženě a už víc nepromluvila.
" Tak mě pusťte alespoň dovnitř!" Rozkázal James.
" Dobře, jaké je heslo?" Otázala se.
Jamesovi zatrnulo. Sakra, heslo.
" Já nevím jaké je to stupidní heslo! Já musím najít Lily!" Buclatá dáma se na něj povýšeně podívala.
" Už jsem ti snad řekla, že jsem Evansovou neviděla. Takže nevím, proč by jsi ji měl hledat uvnitř věže. A navíc, pokud neznáš heslo, nemohu tě pustit."
James už byl vážně rozzuřený. " Ale to je otázka života a smrti! Pusťte mě prosím dovnitř!"
Když se na něj však Buclatá dáma dále jen vítězně usmívala, vytáhl hůlku. " Jestli mě okamžitě nepustíte dovnitř, skončíte na cucky." Pronesl výhružně. " Předpokládám, že znáte kouzlo Bombarda?" Zeptal se lhostejně a hůlkou točil mezi prsty.
" To by jsi si nedovolil, chlapče." Pronesla Buclatá dáma vítězně. " Mohli by tě vyloučit."
" Jak chcete." Odpověděl naštvaně James. Namířil hůlkou na portrét a už chtěl pronést kouzlo. " Bombar…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andromeda Andromeda | Web | 31. října 2007 v 11:35 | Reagovat

Jeeej...idem čítať dalej....

2 maggdinka maggdinka | Web | 10. března 2008 v 13:23 | Reagovat

páni to je hustý....ten malfoy je ale hajzl....kterén největší,chudáček Lilly,jdu na další,jsem zvědavá co James udělá malfoyovi

3 Aňulka Aňulka | Web | 15. ledna 2009 v 21:59 | Reagovat

Co dělat po přečtení takové kapitolky?Jen si utřít slzy a číst dál...:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama