4.kapitola 1/2- Vzpomínky

13. října 2007 v 20:50 | Adrianne |  I hate marauders! Or not?
Po stráááááááášně dlouhé době vám přináším čtvrtou kapču k I hate... Měla jsem ji napsanou už dávno, ale stále mi nějak blblo webzdarma, tak jsem ji na staré stránky nepřidala. No, ale teď už je tady, a já doufám, že se vám to čekání vyplatilo. V téhle kapitolce se toho moc neděje, jen trošičku nahlídnem do předchozích ročníků :) Moc vás prosím o komentáře, vždycky mě povzbudí a já pak píšu rychleji... A navíc z nich mám obrovsou radost :D

Ještě dlouho plakali u Lilyina bezvládného těla. Nikdo z nich si nevšiml, že noc výrazně pokročila a už se schyluje k začátku prvního školního dne. Každý vzpomínal pouze na zážitky s tímto jedinečným děvčetem. S jejich kamarádkou, a Jamesovou osudovou láskou.
Adria byla hrozně nervózní. Jela s babičkou metrem, které jí mělo zavést kousek od nádraží King's Cross. Byl to teprve měsíc od doby, kdy se dozvěděla, že je čarodějka, ale stále si na tu skutečnost nemohla zvyknout. A divila se, že zrovna ona je čarodějka. Ptala se babičky, jestli je v jejich rodině ještě někdo kouzelník, ale babička jí tyto domněnky vyvrátila.
Bála se, že si v nové škole nenajde žádné kamarády, že bude osamělá stejně jako na předchozích dvou školách. Ne, že by byla nějaká podivínka. Ano, vždy se trošičku lišila od ostatních, ale to neznamenalo, že by nebyla sympatická nebo milá. Vždy měla kamarádů docela dost, ale poznamenala ji událost, která se stala před třemi lety. Její rodiče se vinou nějakého opilého řidiče vybourali. Táta byl na místě mrtvý, ale matka ještě bojovala celé dva měsíce v nemocnici o život. Boj prohrála.
Adria se po této události nemohla dlouho vzpamatovat. Na nějaký čas se uzavřela do sebe, byla málomluvná a stále plakala. Vzhledem k tomu, že žádné své kamarádce moc nevěřila, se nikomu se svým trápením nesvěřila, a tak ji všichni začali považovat za duševně nevyrovnanou.
Nakonec jí strašně moc pomohla babička. Nebýt jí, tak by to s Adriou nejspíš dobře neskončilo. Adria se konečně začala opět zařazovat do normálního života, ale získat zpět přátele se jí už nikdy nepodařilo. Klepy se vyvrací stěží.
Když jí ale o těchto prázdninách přišla pozvánka do Bradavické školy čar a kouzel, byla Adria štěstím bez sebe. Měla totiž šanci začít od začátku. Ale i tak se teď celá klepala a bylo jí na zvracení. Jede do nové školy, ale nic o světě kouzel neví. Třeba se úplně shodí, nebo něco podobného.
Zatímco se hnědovláska zabývala svými ponurými představami, na další zastávce se do londýnského metra nahrnula početná rodinka. Rusovlasá dívka, asi ve stejném věku jako Adria, něco horlivě vysvětlovala svým rodičům a další dívce, která se tvářila nadmíru otráveně. Adria se od rodinky odvrátila a chtěla pokračovat ve svých myšlenkách, ale vyrušilo ji zahoukání sovy. Rozhlédla se po metru a zjistila, že ta sova patří té rusovlasé dívce s početnou rodinou.
Poskočilo jí srdce. Kdo by měl jako domácího mazlíčka sovu? Leda nějaký jiný kouzelník… Po této myšlence si dívku více prohlédla. Měla ohnivé, středně dlouhé vlasy zapletené do elegantně rozcuchaného drdolu, oblečené měla obyčejné tříčtvrteční rifle a bílé tričko s krátkými rukávy které jí odhalovalo kousek břicha. Byla asi o hlavu vyšší než Adria.
Rusovláska byla Adrii velice sympatická, a tak doufala, že se nemýlí a jede také do Bradavic. Její domněnka se ukázala jako správná, jelikož rodinka vystoupila na stejné zastávce jako ona s babičkou a Adria tak zaslechla kousek jejich rozhovoru.
" Ale tati," Říkala právě rusovláska. " To nástupiště tady musí někde být! Vždyť proč by v dopise psali, že je nějaké nástupiště devět a tři čtvrtě, když by žádné takové neexistovalo? Ta paní z ministerstva se o tom asi zapomněla zmínit. Příčná ulice přece také existovala."
Mezitím už dorazili na nádraží.
" Dobře, Lily." Klidnila rozčilenou dcerku maminka. " Podíváme se po tom nástupišti, ano? A jestli žádné nenajdeme, tak pošleš doma sovu tomu pánovi… Brumbál se jmenuje, že?"
" Jo, Brumbál." Kývla nepřítomně Lily. Právě totiž zahlédla Adriu s babičkou. Všimla si, že i Adria má v kleci sovu, a tak se rozhodla zkusit se jí zeptat, jestli neví jak se dostat na nástupiště. Lily si sice nebyla jistá, jestli je ta dívka čarodějka, ale za optání nic nedá. Při nejhorším si o ní budou myslet, že je blázen.
Proto rázným krokem zamířila k Adrii a paní Sandersová. Její matka na ni ještě něco mluvila, ale Lily ji už nevnímala.
" Ehm… ahoj." Řekla nervózně Lily. " Dobrý den." Pozdravila i Adriinu babičku. " Jen jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte, kde je nástupiště devět a tři čtvrtě?" Vykoktala nejistě.
" Ahoj." Pozdravila i Adria. " Jo, vím, kde je to nástupiště. Ráda ti ukážu cestu." Odpověděla Adria. Potom se otočila na babičku.
" Babi, už můžeš jít. My to s Lily už nějak zvládneme. Zatím se měj. Budu ti pořád psát." S těmito slovy babičku pevně objala, a dala jí pusu na tvář.
" Měj se, holčičko." Odpověděla babička. " Uvidíme se o Vánocích." Potom se paní Sandersová otočila a mířila zpět k metru.
" Moc děkuju." Řekla vděčně Lily. " A jak víš, jak se jmenuju?" Zeptala se zvědavě.
" Slyšela jsem, jak tě oslovuje maminka." Usmála se Adria. " Mimochodem, já jsem Adria Sandersová."
" Moc mě těší. Já jsem Lily Evansová. Ale už by jsme měli jít. Jen se rozloučím s našima, ano?" Lily odběhla zpět ke své rodině a Adria sledovala, jak se loučí. Manželé Evansovi dceru vyobjímali a vylíbali, ale dívka s černými vlasy, nejspíš Lilyina sestra, se rozloučila jen lhostejným "čau" a už mířila z nástupiště pryč. Lily ještě rodičům zamávala, popadla kufry a klec se sovou a už si to šinula zpět k Adrii.
Adria taky popadla své věci a za rozhovoru s Lily si klestily cestu přeplněným nádražím. Potom prošly přepážkou, a zůstaly ohromeně stát. Bradavický expres byl nádherný. Po chvíli obdivování se vzpamatovaly a šly si hledat volné kupé.
Procházely celým expresem, ale všude bylo plno. Nakonec našly kupé kde seděly dvě dívky zhruba stejného věku. Adria s Lily se na sebe podívaly, pokrčily rameny a vešly do kupé.
" Ahoj, je tady volno?" Zeptala se Lily.
" Jo, jasně." Odpověděla velmi sympatická dívka s blonďatými, ne, zlatými vlasy.
Adria s Lily uložily své kufry do zavazadlového prostoru, klece se sovami položily vedle sebe na sedadlo a prohlížely si další dvě dívky. Ty dělaly to samé. Nakonec ticho prolomila opět Lily.
" No, já jsem Lily Evansová a tohle je Adria Sandersová."
" Madison Atkinsová" Představila se i dívka se zlatými vlasy.
" A já jsem Bea Taylorová." Představila se i poslední dívka v kupé. Potom se všechny holky pustily do rozhovoru…
Adrii se při této vzpomínce spustily další a další proudy slz. Zdálo se jí, jakoby se seznámily před chvílí, přitom to je už pět let. A teď tu jedna z jejích nejlepších kamarádek leží bez života. Už nikdy se spolu nezasmějí, už nikdy se nebudou společně rozčilovat nad Potterovou a Blackovou tupostí…
Přejela pohledem po tvářích svých zbylých přátel. Věděla, že všichni vzpomínají na chvíle strávené s Lily. Bylo to zvláštní. Člověk tu s vámi je několik let, ale vy si neuvědomíte jak jej máte rádi, dokud ho neztratíte. Vždyť kolikrát řekla Lily, že ji má ráda? Že je jako její sestra? Nikdy. Ale i tak si byla jistá, že to Lily věděla. Že cítila to stejné.
Pohled upřela na Jamese. Ten byl na tom snad ze všech nejhůř. Apaticky zíral na bezvládné tělo před sebou a z očí se mu řinuly slzy. Nedokázala si představit, jaké to pro něj musí být. Ona sice věděla, že Lily tušila, jak moc ji má ráda, ale co si myslela o Jamesovi? Vždy před ní machroval, vždy ji zval před celou školou na rande, v nižších ročnících si nenechal ujít příležitost, jak si z Lily vystřelit… Ale nikdy jí neřekl, že ji doopravdy miluje. Nikdy jí nijak nedal najevo, že to není jen žert, ale skutečný cit.
James se skutečně cítil hrozně. Měl pocit, jakoby mu někdo vyrval srdce z těla. Měl pocit, že má v hrudi jen prázdnou díru. Vždyť jaký má teď jeho život smysl? Ano, měl přátele, kterých si moc vážil, ale oni nebyli ten důvod, díky kterému se každé ráno probouzel. Tím důvodem byla ta, která teď před ním leží… mrtvá…
Hlouček malých, vystrašených prváků se krčil uprostřed Velké síně. Před učitelským stolem stála malá třínohá stolička a na ní nějaký ošuntělý starý klobouk. James věděl od rodičů, že je to Moudrý klobouk a všechny je zařadí do kolejí. Osobně doufal, že půjde do Nebelvíru, i když jeho matka s otcem byli v Havraspáru.
To už však žena s přísným výrazem začala číst jména jeho budoucích spolužáků.
" Atkinsová Madison." Zvolala zvučným hlasem, který se nesl ztichlou síní.
Drobná dívka s téměř zlatými vlasy nejistě vykročila ke stoličce, a nasadila si na hlavu záplatovaný klobouk. Ten se nerozmýšlel snad ani chvíli a vykřikl:
"NEBELVÍR!"
Madison si vesele stáhla z hlavy klobouk, svižně vyskočila ze stoličky a utíkala ke stolu své nové koleje, která ji vítala bouřlivým potleskem. Ještě za běhu stihla ukázat zdvižené palce nějakým holkám, které stejně jako James čekaly na zařazení.
" Belatrix Blacková" Přečetla další jméno profesorka.
James se překvapeně podíval na Siriuse stojícího po jeho pravici, ten však jen pokrčil rameny.
Moudrý klobouk se ještě ani nedotknul Belliny hlavy, a silným hlasem pronesl:
"ZMIJOZEL!"
Belatrix nasadila pyšný výraz, a s hlavou hrdě zvednutou odkráčela ke stolu úplně vlevo.
Narcissa Blacková šla stejně jako její sestra do Zmijozelu, to už však profesorka McGonagallová přečetla jméno jeho kamaráda z vlaku, Siria Blacka.
Sirius poněkud nervózně došel ke stoličce, prkenně se posadil, a automatickým pohybem si na hlavu nasadil klobouk, který připomínal spíše hadr na vytření podlahy. Sirius seděl na stoličce poněkud déle, než jeho sestřenice, avšak Moudrý klobouk i tak našel kolej, do které se mladý Black hodil nejvíce.
" NEBELVÍR!"
V síni nastalo na chvíli zaražené ticho, avšak potom Nebelvírský stůl propukl v jásot, a s ním i většina osazenstva Velké síně. Jen zmijozelští, a hlavně Siriusovy dvě sestřenice, se tvářily znechuceně a šokovaně. Hned, jak si jich Sirius všiml, zazubil se a ukázal na ně neslušné gesto. Obě sestry si odfrkly a dál sledovaly zařazování.
" Evansová Lilyan!" Převzala opět slovo profesorka přeměňování.
Pro Jamese jakoby se zastavil svět. Jen zíral na dívku, jenž si právě nasazovala na hlavu klobouk a nic jiného teď neexistovalo. Byla dokonalá. Krásná, s milým, leč trochu nervózním úsměvem. James si byl jistý, že je to anděl, a nebo přelud.
" NEBELVÍR!" Vykřikl klobouk, a tím Jamese probral z jeho otupělosti. Teď se chtěl dostat do Nebelvíru víc než kdy dřív. Nedočkavě sledoval zařazování, pohledem však stále bloudil k nebelvírskému stolu, kde se nacházel jeho anděl.
Jen sotva postřehl, jak byla Holly Deliverová, Remus Lupin, Sandy Olkonová, Thomas Nasten, Peter Petigrew, Severus Snape, Lucius Malfoy, Nicolas Janson, Michael Ferdic, Susanne Loveová, Crabbe, Goyle, Jayden Torin, Tor King a spousta dalších zařazena do svých kolejí. Profesorka však právě vyvolala i jeho jméno.
" James Potter."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 13. října 2007 v 21:26 | Reagovat

Pvní koment! super...jdu čítat, musím se přiznat, že jsem se na novou kapitolku děsně těšilo=) a dííík za spřáátelko=)

2 Jenny Jenny | 13. října 2007 v 21:31 | Reagovat

Co to děláš adri...mě normálně tečou slzy, jako mi tekly při minulý kapitole...je to fakt silný, píšeš opravdu skvěle.

3 Melissa Melissa | Web | 16. listopadu 2007 v 17:29 | Reagovat

super. je to strašně pěkný a dojemný. musím říct, že taky nemám daleko k slzám.

4 pantherka pantherka | E-mail | Web | 22. listopadu 2007 v 12:16 | Reagovat

Povídka je báječná, narazila jsem ale na menší problém!!! U týhle kapitoly se mi vůbec nezobrazuje text, vidim, jen nadpis a komentáře. Takže nemůžu číst dál :´(

5 pantherka pantherka | E-mail | Web | 22. listopadu 2007 v 12:18 | Reagovat

Povídka je báječná, narazila jsem ale na menší problém!!! U týhle kapitoly se mi vůbec nezobrazuje text, vidimjen nadpis a komentáře. Takže nemůžu číst dál :´(

6 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

7 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

8 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

9 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

10 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

11 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

12 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

13 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

14 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

15 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

16 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

17 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

18 markki markki | Web | 7. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

fakt suprový!!du dál...:)

19 maggdinka maggdinka | Web | 10. března 2008 v 13:52 | Reagovat

to je nádhera....fňuk...:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama