5. kapitola 1/2- Vítej zpátky

11. listopadu 2007 v 9:05 | Adrianne |  I hate marauders! Or not?
Tak a konečně je tady další kapča! Já vím, i když jsem slibovala, že nebudete dlouho čekat, tak jste dlouho čekali. Ale mě to alespoň naučilo, že nemám nic slibovat :o)
A teď ke kapitolce. Moc se mi nelíbí, je prostě divná. Nic moc se v ní nestane, je to vlastně jen náběh na další děj. V kapitolce bude určitě plno chyb, ale já už nemám absolutně žádnou energii na to, abych to opravila :o) Ale kapitolku věnuji Jenny, a to za to, že mi sem píše skoro furt nějaké komentáře, také za to, že je to výborná autorka povídek, a poslední důvod je ten, že jsem jí stále ještě nevytvořila ten lay, tak to ber Jenny jako omluvu :)
A teď už se pusťte do čtení. A moc prosím o komenty. Fakt moc potěší. Dokud jich tu nebude dost, další kapitolku nečekejte.

To už však nemusel, protože dívka se prudce nadechla a otevřela oči…
Sirius uskočil jakoby ho někdo popálil a svalil se do vlhké trávy. Nikdo se nemohl ani hnout, nevěděli, co by měli udělat. Jen se s pusami dokořán dívali na Lily, která stále ležela na zemi a nepřítomně hleděla před sebe. Zhluboka dýchala a oči jakoby měla za oparem.
Potom se vzpamatovala Adria, pomalu si klekla vedle Lily, ale nezdálo se, že by to dívka ležící na zemi nějak zaregistrovala. Adria zvedla ruku s třesoucími prsty a odhrnula své kamarádce pramen vlasů z obličeje.
Lily sebou prudce škubla, strachem rozšířenýma očima se podívala na Adriu a začala se od ní co nejrychleji odsouvat. Adria jakoby to neviděla, prudce svoji obživlou kamarádku objala. Bylo vidět, že se Lilyin strach ještě zvětšil. Rozhlížela se kolem sebe, ale když uviděla Poberty a holky, skolil ji další nával paniky.
Chtěla od sebe Adriu odstrčit , ale byla příliš zesláblá. Každého přepadl strach. Tohle, že je Lily? Ta šťastná, stále usměvavá dívka? Co když je teď blázen? Adria stále jakoby nevnímala, že se Lily její objetí nelíbí, ale ostatní si toho už všimli. James, s očima stále upřenýma na Lily, přistoupil k Adrii, a dotknul se jejího ramene. Ta vzhlédla šťastnýma uslzenýma očima.
" Ehm…" Měl ochraptělý hlas. " Sandersová, měla bys asi teď Lily nechat být. Jde vidět, že se tě bojí." Adria setřásla jeho dotyk a podívala se na něj přimhouřenýma očima.
" Pottere, nech mě laskavě být! Jestli nejsi rád, že Lily obživla, tak aspoň nekaž radost i nám ostatním, jo?" Znovu se otočila na Lily, a už se nadechovala k nějaké otázce, ale Lily seděla na patách a upřeně pozorovala Jamese.
Ten si toho taky všiml a nervózně se ošil. Chtěl by ji sice taky obejmout, ale když viděl, s jakou reakcí se setkala Adria, radši tento nápad okamžitě zvrhl. Vždyť, jak reagovala na svoji nejlepší kamarádku? Byla vyděšená. A jak by v tom případě reagovala na něj? A přitom by ji tak rád sevřel v náručí, hladil ji po jejích sametových vlasech, a šeptal jí do ucha, že už bude dobře, že nedopustí, aby jí ještě někdo ublížil…
Všichni napjatě čekali na Lilyinu reakci. Lil však jen seděla, pohupovala se dopředu a dozadu, a stále upřeně pozorovala Jamese.
Nadechla se, a chtěla něco říct, ale selhal jí hlas. Zkusila to znovu, ale výsledek byl stejný. Odkašlala si a zkusila to ještě jednou.
"Potter?" Zašeptala zvědavým nakřáplým hlasem. Ostatní jenom vykulili oči. Ona pozná Jamese a svoji nejlepší kamarádku ne.
James stál na místě jako Tvrdé Y, a jen svoji lásku nevěřícně pozoroval. Nevěděl, co by měl udělat. Lily ho naprosto šokovala.
"Potter?" Zopakovala, a natáhla k Jamesovi opatrně ruku. Toho dloubl Sirius do zad, aby šel blíž. Udělal proto nejistý krok, a čekal, až se Lily začne se strachem v očích odsouvat, ale nic takového se nestalo. Jen na něj stále hleděla, s rukou nataženou. Adria pochopila, že tu překáží, a tak se neochotně zvedla, a uvolnila místo Jamesovi.
Ten popošel ještě o několik kroků blíž k rusovlásce, potom si pomalu klekl. Nevěděl, co má dělat, Lily očividně nehodlala udělat první krok. Jen stále seděla a pozorovala ho. Ale už byla klidnější. Studoval její tvář. Byl stále krásná jako vždy. Hebká pleť, opálená dohněda a roztomile pihovatý nos. Nádherně krojená ústa, která jakoby vybízela k polibku. Jindy by James samozřejmě neváhal, ale teď byla jiná situace.
Vůbec se mu ovšem nelíbily její oči. Sice byly stále krásně smaragdově zelené, ale byly zmatené, plné bolesti a strachu. Zoufale se otočil na své přátele a pokrčil rameny. Remus protočil oči.
"Zkus ji obejmout." Zašeptal. James se na něj vystrašeně podíval. Vůbec mu nebylo příjemné, jak ho všichni sledují. Sám byl z této situace naprosto mimo, a pohledy jeho kamarádů mu vůbec nepomáhaly.
Zase se otočil k Lily, která stále nezměnila polohu. Opatrně se k ní nahnul, až ucítil vůni jejích vlasů. Překonal tu malou vzdálenost, která je dělila od sebe. Lily se k němu také neklonila blíž. James měl pocit, že se štěstím snad vznáší. A když se dotkl Lilyina těla, pocit euforie se ještě zvětšil.
Až teď mu došlo v plném rozsahu to, co se stalo. Vždyť Lily je živá! Jak moc se James bál, že se probudí z transu a uvidí ji opět ležet na zemi bez života. Nevěděl, co by bez ní dělal. Sice s ní skoro nikdy normálně nemluvil, nebyli přátelé, nic…. Ale i tak ji miloval. Ano, byl si tím jistý. Nikdy si nebyl ničím tolik jistý, jako láskou k téhle rusovlásce.
Přistihl se, že ji hladí po vlasech a šeptá nějaká slova útěchy. Najednou však Lily ztuhla. James ji ale i tak hladil dál po vlasech a nevnímal nic kromě její blízkosti.
Lily se před očima přehrál celý její život. Všechny vzpomínky se jí neuvěřitelnou rychlostí vrátily. Slzy jí samovolně stékaly po tvářích, emocí bylo ve vzpomínkách plno. Ještě chvíli zůstala v Jamesově náručí, cítila se bezpečně. Obtočila mu ruce kolem krku a přitiskla se k němu ještě blíž.
" Pottere." Vydechla. Nevěděla, proč se od něj okamžitě neodtáhla. Byla strašně zmatená. Proč vlastně není mrtvá? Proč zrovna ona? V uších jí zněla babiččina slova. Celou scénu, která se odehrála před chvílí, sledovala ve své mysli. Byla jako nezúčastněný divák… Když jí ovšem došel plný rozsah babiččiných slov, ještě pevněji se přitiskla k Jamesovi a tvář si opřela o jeho rameno.
Nechtěla, aby tato chvíle skončila, ale věděla, že ukončit ji musí ona. Pomalu se od Jamese odtáhla a rozhlédla se kolem sebe. Paprsky vycházejícího slunce ji hladily po tváři, ale i tak bylo chladno. A ona byla jen ve spodním prádle. Když si to uvědomila, snažila se nějak zakrýt rukama. Samozřejmě marně. To už ji však někdo podával hábit.
Lily vzhlédla přímo do tváře usmívajícího se Siriuse Blacka.
" Vítej zpátky, Evansová. Ty jsi nám teda dala." Lily se nejistě usmála, ale to už ji s výsknutím něco zavalilo. Ani si nestihla natáhnout ten hábit. Všechny její kámošky na ni najednou skočily a se smíchem ji objímaly.
"Lily!! Jak… to není možné…vždyť…tys přece byla…?" Chrlily na ni jednotlivá slova. Neuvědomovaly si, že by Lily byla někde nejradši sama jen se svými myšlenkami. Opatrně se vyprostila z jejich obětí a rychle na sebe natáhla hábit. Potom se postavila na vratké nohy, ale kdyby ji Sirius nezachytil, asi by skončila zpátky na zemi.
" Díky." Vydechla Lil. Potom všechny přejela pohledem. Cítila se divně. Nějak…jinak než předtím. Jakoby do tohoto světa už nepatřila. Nedokázala mít takovou radost ze svého návratu jako ostatní. Přišlo jí, že je tu proti své vůli. I když si to vlastně vybrala sama. Uvažovala, jestli neudělala chybu. Jestli neměla jít dál.
Když si všimla, že na ni všichni v očekávání hledí, vykouzlila na tváři široký úsměv. Jen ona věděla, že není tak šťastný, jak vypadal. Chtěla něco říct, ale bála se, že ji zradí hlas, a tak šla prvně k Removi a pevně ho objala.
"Lily… jsem strašně rád, že jsi zpátky. Já… co se vlastně stalo? No, víš… byla jsi….ehm… mrtvá, a potom…záře … a ty…" Chudák Rem nemohl překvapením zformulovat ani jednu otázku. Lily od něho odstoupila a stále s tím falešným úsměvem zakroutila hlavou.
Potom objala i svoje nejlepší kamarádky. Ty plakaly štěstím. Ale Lily nebyla žádné silné emoce schopná. Cítila se jako prázdná schránka.
Jako další šla k Siriusovi, ale potom se zarazila a bezradně se rozhlédla kolem. Přišlo ji trapné ho jen tak obejmout. Ale Siri to vyřešil za ni a sevřel ji v náručí.A najednou Lily k Siriovi pocítila velice silné sympatie. Už v něm neviděla jen toho frajírka, ale viděla v něm kluka, který by jí mohl rozumět.
A nakonec přistoupila i k Jamesovi. Viděla na něm, jak je šťastný. A najednou zatoužila opět po tom pocitu bezpečí, a tak ho objala. Jamese tím strašně moc zaskočila. To objetí předtím…jakoby to ani nebyla Lily. Ale teď věděl, že to Lily opravdu je, a proto ho šokovalo to, co udělala. Ostatní byly taky zaskočení.
Avšak sotva si James začal její obětí užívat, tak skončilo. Potom se vzpamatoval.
" Tak, a teď Malfoy skončil. Hned teď půjdeme za Brumbálem, a řekneme mu, co se stalo." Řekl James nenávistně.
" Přesně tak, za tohle má několik let v Azkabanu jistých." Pronesl Sirius spokojeně.
" Tak jdeme do hradu, ne? Čím dřív bude ta krysa z Bradavic pryč, tím dřív se mi uleví. A navíc, Lil musí na ošetřovnu." Řekla vesele Bea. Tatam byl všechen smutek.
Všichni se rozešli směrem k hradu, a Sirius s Jamesem podpírali Lily, která by se sama asi neudržela na nohách. V hlavě jí to šrotovalo.
Sakra… nemůžou to říct Brumbálovi! To bych mu potom musela vysvětlovat i důvod svého oživení. A ať si babička říká co chce, na tohle ještě nejsem připravená. Vždyť mi je teprve šestnáct! Jenže jak jim to mám vysvětlit? Budou se chtít Malfoyovi pomstít za každou cenu. Ale Brumbál se to nesmí dozvědět… Teď ještě ne…
" Počkejte!" Zastavila všechny. Všichni se na ni tázavě podívali. Lily nasucho polkla. Tohle bude těžký…
" No, víte…." Začala nervózně žmoulat okraj Siriusova hábitu. "No, nemůžeme jít k Brumbálovi." Zabodla pohled do země.
Sakra, já jim to nechci vysvětlovat. Když jim řeknu, proč nechci jít za Brumbálem, budou po mně chtít vědět , proč jsem teda živá…
Odlepila oči od země a podívala se do jejich zmatených a tázavých tváří. Lily se pod jejich upřenými pohledy zavrtěla.
" Ale Lily, proč?" Zeptal se za všechny Remus.
" Já… prostě nikdo o tom, co se dnes v noci stalo, nesmí vědět. Nikdo se to o Malfoyovi nedozví."
Teď se na ni dívali jak na cvoka.
" Ale Lily… aspoň Brumbál to vědět musí! Nemáš se čeho bát, ani se nemáš za co stydět…" Namítla Adria.
" Ale já se nebojím, ani nestydím. Tady nejde o to, že bych to nechtěla říct, ale já nemůžu." Podívala se po nich. " Teď to ještě nemůžu nikomu říct. Ani vám, nejsem na to připravená." Zašeptala.
"Sakra, Evansová! Vzpamatuj se! Takhle bude ten bastard dál běhat po škole, a bůhví co všechno ještě provede!" Vybuchl James. Nechápal, co se to s ní dělo. Nikdy nebyla taková ustrašená.
" Jo, Evansová. Dvanácterák má pravdu. Tebe odvedeme na ošetřovnu, a potom my ostatní půjdeme za Brumbálem a všechno mu povíme. Tohle Malfoyovi nesmí projít." Sirius s ní mluvil jako s malým zlobivým děckem a to ji nepředstavitelně štvalo.
" Nemluvte se mnou jako bych se zbláznila! Prostě nechci, aby to někdo věděl!!! Je to moje věc, takže nemáte právo to někomu říkat!" Vyjela po nich. Už ji nepředstavitelně štvali. Jediné, po čem teď toužila, byl spánek.
Všichni se na ni zaraženě dívali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nelien Nelien | Web | 14. listopadu 2007 v 22:42 | Reagovat

no ty vole! já to snad nerozdýchám!! ježiš, to bylo úchvatný! naprosto geniální! já jsem z toho totálně odvařená, co to se mnou děláš, adrianko??? :D tyjo! kde mám začít? dyt já se ani nezmůžu na normální komentář, až tak jsem mimo. Tohle byla snad zatím nejlepší kapča, teda první část kapči ;) upe jsem se rozplývala nad tím, jak ji jimmy obejmul. To jsi popsala perfektně procítěně. Jsem se tu culila jak měsíček na hnoji, kdybys mě viděla :D fakt nádhera.... a jak se k němu ještě tiskla a pak ho objala znovu... áááách... a totálně mě dostalo, když ji objal sirius :D to bylo taaak kráásný! takový dojemný a hezký, krásně jsi znázornila, že ji má siri taky rád a že lily došlo, že jaký má dobrý srdce :) ale nejvíc mě prostě dostal Jimmy...to nemělo chybu. Ale jako štve mě s tím malfoyem! kretén jeden, jimmy by ho měl zabít! ale to by asi byl konec povídky, vid? :D no, já letím na zbytek!

2 Jamesshe Jamesshe | E-mail | Web | 22. prosince 2007 v 10:26 | Reagovat

supeer

3 karol karol | 28. února 2008 v 14:03 | Reagovat

je to úžasný!!!!!!!!!!!!!

4 maggdinka maggdinka | Web | 10. března 2008 v 16:01 | Reagovat

Pááni,super kapitolka,akorát jsem strašně zvědavá,co jí ta babička řekla a proč to brumbálovi nechce říct,no nic,jdu na další kapču

5 míša míša | 22. června 2008 v 20:08 | Reagovat

hej je to mooooc parádní...honem další!!!!!!nemožu se toho nabažit!!!!pokraču jde ti to moc moc moc"!!!!!!

6 Anush Anush | Web | 5. července 2008 v 10:55 | Reagovat

To, co jí řekla ta babička.. Nesouviselo to třeba s Harrym? Eventuelně? Já nevim, jdu číst dál.. Jinak hezky napsaný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama