7. kapitola 1/2- To se mi jenom zdá...

22. prosince 2007 v 14:03 | Adrianne |  I hate marauders! Or not?
Stal se zázrak. Ano, je to tak. Vážně vidíte dobře. Téměř po měsíci a půl je tu další kapitolka k I hate... Mně se moc nelíbí, ale je v ní konečně to, co se stalo s Lily. Prosím o komenty! Věřím, že mě nezklamete. Ale jestli bude komentů málo, tak se vracíme k limitům. Bohužel :( Ale jak jsem už psala, já vám věřím. Kapču věnuji Naiad a Ewilan za to, že píšou tak nádherné povídky a že se k nim na stránky vždy tak ráda vracím :)

"Lily!" Vykřikl James a rozeběhl se ke dveřím. Lily bezvládně ležela na zemi, a vypadalo to, že nedýchá. "Lily, co mi to děláš? Co ti je?" Panikařil James.
Jamese však odstrčil Remus a nahmatal Lily tep. " Puls ještě má, ale je strašně slabý. Musíme ji vzít na ošetřovnu."
James neváhal a rychle rudovlásku zvedl ze studené země. Vynesl ji z ložnice, potom sešel schody vedoucí do chlapeckých ložnic a nakonec prošel téměř nabitou společenskou místností. Každý pohled ve společence se upřel na Jamese s bezvládnou Lily v náručí.
" Co se jí stalo?" Přiběhla k nim primuska, ale James si jí absolutně nevšímal a obešel ji obloukem. Ještě dlouho poté, co se za Jamesem a Lily uzavřel portrét, se obyvatelé společenské místnosti dívali na místo, kde James s Lil zmizel. Vždyť kolikrát za život uvidíte Lily Evansovou v náručí Jamese Pottera, který je k tomu všemu jen v trenýrkách?
Po chvíli se ozval smích, a po dívčích schodech sešla Adria, Bea a Madison. Když viděly, jak se všichni tváří, úsměv jim na rtech zamrzl.
" Umřel snad někdo?" Nadhodila Adria vesele do společenské místnosti. V tu chvíli se společenskou místností jako uragán prohnal Sirius a o chvíli později i Remus. Remus na ně od portrétu křikl: "Lily!"
Holky se na sebe vystrašeně a zmateně podívaly, ale potom co nejrychleji vyběhly za klukama.
James se prohnal hradem, a stanul před bílými dveřmi vedoucích do nemocničního křídla. Nadhodil si Lily v náručí, a na dveře zabušil. Nic se nedělo, a tak zabušil znovu, tentokrát mnohem hlasitěji. Dveře se rozletěly dokořán a v nich stála rozčilená madam Pomfreyová se spacím čepcem na hlavě, a v županu, pod nímž měla noční košili.
" Co tu u Merlina děláte, pane Po..?? Proboha!" Vyjekla, když spatřila Lily. Ustoupila ze dveří, aby mohl James i s Lily projít. "Položte ji na postel! Co se jí proboha stalo?" Vyptávala se ošetřovatelka.
" J-já nevím." Vjel si James rukou bezradně do vlasů. "Prostě… n-nic jí nebylo a najednou se sesunula k zemi."
"Teď běžte ven, pane Pottere. Musím slečnu Evansovou vyšetřit." Vyhazovala léčitelka Jamese z ošetřovny.
" Ale já chci zůstat tady! Nikam nejdu." Nechtěl se vzdát James. V tu chvíli se ale s rachotem otevřely dveře a dovnitř vlétl uřícený Sirius, za ním v těsném závěsu Remus a nakonec doběhly i holky.
" Už toho mám dost!" Zaječela ošetřovatelka. "Ven! Ven!" Vyháněla je jako nějaké slepice.
"Ale… ale…." Snažil se o nějaký protest James, ale bezúspěšně.
"Žádné ale, pane Pottere!" Osopila se na něj madame Pomfreyová. "Nevím, co slečně Evansové je, a díky vám ji nemůžu ani vyšetřit!" Madame Pomfreyová moc dobře věděla, jak docílit svého. James zavřel pusu a poraženecky následoval své přátele ven z ošetřovny.
Ve dveřích se ještě otočil na ošetřovatelku. "Kdy za ní můžeme přijít?" Zeptal se.
" To nevím, pane Pottere. Nevím, co slečně Evansové je, třeba jen omdlela. Ale pro jistotu zavolejte ředitele." S těmito slovy za Jamesem zabouchla dveře.
Podíval se po svých přátelících postávajících kousek od něj. Každý byl myšlenkami mimo.
" Co se stalo?" Prolomila tíživé ticho Bea, ale její hlas zněl jako varná konvice.
" Já nevím. Prostě se ráno vzbudila, byla naprosto v pořádku, ale když chtěla odejít z naší ložnice, sesunula se k zemi. Ale nejzvláštnější je, že si na nic ze včerejšího večera nepamatovala." Odpověděl jí Remus.
" Musím za Brumbálem. Poslala mě tam Pomfreyová, abych ho poslal na ošetřovnu." Oznámil James.
" Půjdu s tebou." Nabídl se Sirius. James přikývl, teď nechtěl být sám.
" No, my asi půjdeme do společenské místností. Jsem strašně ráda, že je dneska sobota." Řekla Adria. "Počkáme tam na vás a potom nám všechno vysvětlíte." A všichni se vydali opačnou stranou než James se Siriusem.
" Tichošlápku?" Oslovil James Siriuse potichu. "Myslíš, že bude v pořádku?"
Sirius sklopil oči k podlaze, ale odpověděl: "Určitě jo. Evansová je silná baba. Ta se nedá." Zasmál se. Ale i tak zněl jeho smích napjatě.
Po pár minutách tiché chůze chodbami starého hradu, James zvolal:
"Mám nápad! Ty tu teď počkáš, já si skočím pro neviditelný plášť a potom půjdeš pro ředitele. Až půjde na ošetřovnu, proklouznu otevřenými dveřmi spolu s ním, a zjistím, co se Lily stalo. A nebo víš co? Vůbec tu na mě nečekej, vezmu to zkratkou, a budu čekat před ošetřovnou."
S těmito slovy se James co nejrychleji rozběhl chodbou pryč, zanechávajíc za sebou zírajícího Siriuse.
Asi bych měl taky začít hrát famfrpál. Běhá nějak rychle. Potom zatřepal hlavou a šel dál směrem ke kamennému chrliči.
James mezitím uháněl bradavickými chodbami. Zastavil se až před Buclatou dámou, vyštěkl na ni heslo, ignoroval její brblání a prohnal se společenskou místností. Rychle v kufru našel neviditelný plášť a už zase utíkal z chlapeckého schodiště dolů. Bylo mu fuk, že je stále jenom v trenkách.
Ani si nevšiml Rema a holek sedících v křesílkách u krbu. Ti na něj koukali jak na blázna.
" Ta šmouha, co tudy proletěla světelnou rychlostí, byl James Potter?" Zeptala se zaraženě Madison.
" Asi to tak bude." Zasmál se Remus.
" To by mě zajímalo, co zase vymyslel. Neměl být u ředitele?" Zamračila se Bea.
" Je to James." Pokrčil rameny Remus.
James doběhl k ošetřovně a přehodil přes sebe neviditelný plášť. Čekal asi pět minut, když na konci chodby zahlédl přicházejícího Brumbála se Siriusem. James se postavil trochu stranou, aby o něj náhodou ředitel nezavadil.
" Teď běžte zpět do společenské místnosti, pane Blacku. Přeji hezký den." Usmál se Brumbál na Siriuse, a mezitím otevřel dveře od ošetřovny. To byla Jamesova chvíle. Rychle se dveřmi prosmýkl, a hned za ním vešel ředitel. Dvanácterák měl ovšem takové tušení, že ho ředitel viděl, i když byl neviditelný. Soudil tak podle pátravého pohledu modrých očí, které ho provrtaly. Potom ale zatřepal hlavou, vždyť Brumbál ho nemůže vidět!
Z omylu ho však ihned vyvedlo potměšilé mrknutí. Jamesovi málem spadla pusa až na zem, ale to už ředitel neviděl, jelikož se obrátil k právě přicházející ošetřovatelce, které se na tváři usadil ustaraný výraz.
" Dobrý den, pane řediteli." Pozdravila.
" Dobrý den, Poppy." Odvětil ředitel. "Jak je na tom slečna Evansová?"
" Já nevím, Albusi. Už dvacet let dělám tuto práci, ale tohle se mi ještě nestalo. Ta dívka je v bezvědomí. Ale v jakém! Kdyby to bylo obyčejné bezvědomí, ihned bych ji probrala. Má ztlumené všechny životní funkce na minimum. A když jí chci podat nějaký lektvar, nebo provést nějaké kouzlo, objeví se nazelenalý štít a odhodí mě. Jestli se do večera její stav nijak nezlepší, budeme muset poslat sovu k Mungovi."
" Zvláštní." Promnul si Brumbál zamyšleně bradu. " Můžu něco vyzkoušet, Poppy?"
Madame Pomfreyová provrtala Brumbála nedůvěřivým pohledem, ale nakonec ustoupila.
Brumbál roztáhl závěsy kolem Lilyiny postele a James tak spatřil dívku v plné kráse. Byla napojena na různé hadičky, a kolem ní bylo umístěno plno pípajících a vrčících přístrojů. Jamesovi se sevřelo srdce. Vypadala mezi všemi těmi krámy tak bezbranně!
Brumbál předstoupil před Lily a vytáhl hůlku.
" To bych nedělala!" Ozvala se ošetřovatelka. "Ještě teď mě bolí celý člověk od toho letu místností!"
Ale Brumbál ošetřovatelčiny rady nedbal, složitě mával hůlkou, a u toho si mumlal nějaká slova. Potom z jeho hůlky vyrazilo měkké namodralé světlo, a zamířilo k Lily ležící na posteli.
Kolem té se ihned zformoval nazelenalý štít, a kouzlo se odrazilo směrem kde stál ředitel. Kouzlo ho ovšem netrefilo, jelikož ten už plachtil přes celou ošetřovnu a svezl se podél dveří.
" U Merlina, Albusi!" Běžela k němu ihned ošetřovatelka. "Musíš být tak tvrdohlavý?"
" Nic mi není, Poppy." Odvětil Brumbál zamyšleně. " Jen jsem si trochu narazil…ehm… zadní partie těla." Dobrosrdečně se zasmál a oči za půlměsíčkovými brýlemi se jen blýskaly.
" No, už bych měl jít." Prohlásil Brumbál po chvíli sledováni rudovlasé čarodějky v bezvědomí. " A Poppy, neboj, slečně Evansové nic není. Ještě dnes by se měla probrat." Šibalsky na konsternovanou ošetřovatelku mrkl, a s veselým pohvizdováním vykráčel z místnosti.
James s Pomfreyovou za ním jen zírali. Jak to může vědět? Vždyť ani vyučená lékouzelnice na to nepřišla. Nezbylo jim nic jiného, než věřit nejmocnějšímu kouzelníkovi všech dob.
James zatřepal hlavou, podíval se nerozhodně na červenovlasou dívku, a potom na dveře. Za Lily může koneckonců zajít později. Ostatní by měli vědět, co jí je. A tak proběhl otevřenými dveřmi, které za sebou ředitel "zapomněl" zavřít.
Ani ze sebe nestáhl neviditelný plášť a kráčel směrem k nebelvírské věži. Měl takový zvláštní pocit, že tohle Lilyino bezvědomí nepřinese nic dobrého. Srdce jakoby mu někdo svíral, měl strach. Nevěděl z čeho a proč, ale měl. Zatřepal hlavou a přidal do kroku. Musí všem říct, co Lily je…
Lily se zatočila hlava, a poslední co viděla, byly dřevěné dveře chlapeckého pokoje. Najednou čas jakoby se zastavil. Vše utichlo a ona se jen tak vznášela v prostoru. Nic ji netížilo, neměla žádné starosti, všechny emoce jakoby se vypařily. Byla uprostřed téhle nicoty a nechtěla nic jiného než vznášet se tu navěky.
Najednou a ale "nicota" začala třást a přímo před Lily se objevil světelný tunel, který hrál všemi barvami duhy. A i přesto, že se Lily bránila, vír ji vcucl do sebe.
Najednou na ni všechno dopadlo. Všechny emoce a pocity tu byly zpět a jakoby se snad zdvojnásobily. Lily po tomto psychickém úderu začala lapat po dechu. Po chvíli se vzpamatovala natolik, aby se začala zajímat i o to, co se s ní děje.
Zjistila, že pluje barevným tunelem a kolem ní ze vznáší různé obrázky. Lily potěšeně shledala, že může plavat vzduchem, a obezřetně se k jednomu obrázku vydala. Když k obrázku doplula, nemohla uvěřit svým vlastním očím.
Vždyť to byla ona sama při zařazování! Právě seděla na stoličce a na hlavě měla Moudrý klobouk. Zahleděla se na obrázek pozorněji, a vzápětí ucukla leknutím. Obrázek se dal do pohybu. Viděla i slyšela, jak Moudrý klobouk vykřikl: "Nebelvír!" a její jedenáctileté já odběhlo ke stolu své nové koleje.
Tady vzpomínka skončila. Lily se postupně podívala na další obrázky, a už ani nebyla překvapená, když zjistila, že každý z obrázků obsahuje nějakou její vzpomínku. A obrázků tu byly snad miliony. Vesele si plula vzduchem a připomínala se šťastné okamžiky svého prozatím krátkého života.
Potom se ale najednou vše otřáslo a barevný vír se dal znovu do pohybu. Lily vykřikla a jakoby znovu ztratila vědomí.
Probrala se až na půdě svého domu. Byla oblečena v přenádherných bílých šatech, které stále příjemně povlávaly v neexistujícím vánku, jelikož všechna okna byla zavřená. Po celé sukni byly maličké kopretiny, lilie a miniaturní růže. Na korzetu byly vyobrazeny různé vlnky, které se stále vlnily, a rukávy vypadaly jakoby byly v zajetí ohnivých plamenů. I přes tuto rozmanitost šaty nádherně ladily a Lily se v nich cítila jako víla.
" To by mě zajímalo, co se to děje." Povzdechla si Lily a rozhlédla se po tak známé místnosti. Půdu milovala nejvíc. Vždy sem chodila přemýšlet a uklidnit se. Bylo tu veliké okno kterým vždy o prázdninách pozorovala hvězdy.
Teď ale neměla dobrý pocit. Nevěděla, proč je zrovna tady. Rozhlížela se okolo sebe, ale všude byla nepropustná tma. Začala hledat hůlku, ale zjistila, že ji nemá.
Najednou ji oslepilo světlo. Všechna světla se náhle rozsvítila a zvedl se vítr.
" Kdo je tu?" Křikla Lily v panice, ale její hlas zanikl v šumění větru. Vlasy jí vlály kolem obličeje a rozhlížela se na všechny strany.
" Nemusíš se bát, Lily." Ozval se uklidňující hlas. Ten hlas Lily znala.
"Babi?" Zeptala se.
" Ano, zlato. To jsem já." Najednou vítr ustal a uprostřed půdy, kousek od Lily, se objevila postava v bílé říze a o několik let mladší než když ji Lily viděla naposledy.
" Babi!" Vykřikla Lily a utíkala svoji babičku obejmout. " Tolik jsi mi chyběla." Plakala mladá Evansová samým štěstím.
" Také tě moc ráda vidím, zlato. Ale musím ti rychle něco říct, nebo spíš připomenout."
" Ale co?" Zeptala se zmateně rudovláska.
" Nejdřív ti ukážu pár vzpomínek, ano?" Pokusila se babička o uklidňující tón, ale moc se jí nepovedl.
" Já nikam nechci, babi! Já tu chci být s tebou." Řekla Lil tvrdohlavě. " A nevíš co se to tu děje? Vždyť ty jsi mudla! Jak by jsi mi mohla ukazovat nějaké vzpomínky? Je to jen sen!"
Lilyina babička už ale neodpověděla, složitě zakroužila rukama a k Lily zamířil namodralý paprsek. Lily rozšířila v údivu oči, ale to už jí paprsek narazil přímo do hrudi a ona znovu ztratila vědomí…
Lilyina babička se zatím posadila na starou skříňku a čekala až se její vnučka probudí. Asi po dvou hodinách se tak stalo a Lily vyletěla prudce do sedu. Po tvářích jí stékaly slzy a jejím tělem otřásaly vzlyky.
" Je to pravda?" Zakřičela hystericky dívka na zemi. "To nemůže být! Je to jen blbej sen! To se nemohlo stát!" Potom Lily utichla, objala si kolena a začala se kolébat jako malé dítě, které se něčeho bojí.
Babička k ní rychle přešla.
"Lily, zlatíčko… to bude dobré." Objala ji a hladila ji po vlasech. " Já vím, že je to pro tebe těžké, ale teď se musíš uklidnit, máme málo času."
Lily stále plakala, ale pohlédla na babičku.
" Je to pravda?" Zeptala se prostě.
" Ano, je." Přikývla rozhodně její babička.
Lily se zasmála jako šílenec. " Dobře, takže to znamená, že mě Lucius Malfoy zabil, potom jsem tu byla s tebou a ty jsi mi vykládala něco o tom, že já budu Voldemortův protivník? A to ti mám věřit jako jak? Až se probudím, budu si myslet, že to byl jen sen, ne, že bych si to nemyslela už teď."
" Nebudeš si to myslet, Lily. Až se probudíš, podívej se do zrcadla na svá záda. Budeš tam mít tetování, které se bude rozšiřovat s tvými schopnostmi. Tak poznáš, že jsem ti nelhala." Když zachytila Lilyin pochybovačný pohled, pokračovala. " A i když si teď myslíš, že je to pouhý výplod tvé fantazie, prosím vyslechni mě. Je to důležité pro celý svět."
" Poslouchám." Řekla Lily pevně, ale přesto trošičku ironicky, jakoby říkala, že nevěří ani slovu z toho, co jí babička řekne.
" Jak už víš, jsi vládkyní Čtyř živlů. Budeš ovládat Oheň, Vodu, Zemi a Vítr. Rod Evansových,i když nemá kouzelnické schopnosti, už odnepaměti ovládá živly. I tvá sestra Petunie a tvá matka mají tuto moc, ale daleko slabší než ty. O tobě byla vyřčena věštba. Jsi nejmocnější z našeho rodu, a máš proto čelit černokněžníkovi, který si říká Lord Voldemort. Nejsi ovšem předurčena ho zabít, Lily. Ty máš jen omezovat jeho moc a bojovat proti němu. Kdybys tu nebyla, svět by upadl do temnoty. Celý svět tě potřebuje, Lily." Říkala naléhavě její babička, a pozorovala svoji vnučku, která jí jasně pohledem dávala najevo, že jí nevěří ani slovo. Povzdechla si a pokračovala.
" A protože jsi čarodějka, zvýší se ti i kouzelnické schopnosti. Budeš moci kouzlit pouze rukou a sesílat ta nejmocnější kouzla a dokonce i ta, která nikdo nezná. Co nejdřív zajdi za profesorem Brumbálem, má u sebe knihu, která je určena jen a jen pro tebe. V knize najdeš popis jak ovládat své síly a spoustu mocných kouzel. Kniha se v naší rodině předávala z generace na generaci, ale nikdo ji nemohl otevřít, jelikož je jen pro tebe. A ještě něco, Lily. Musíš se naučit se ovládat. Při příliš silných emocích nad tebou síly mohou převzít kontrolu a vše může skončit katastrofou. My ti věříme, Lily. Nezapomeň!"
S posledními slovy babičky se Lily propadla opět do barevného tunelu, tentokrát jím ale pouze proplula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 22. prosince 2007 v 14:23 | Reagovat

Eh, no.. Fantazii máš moc pěknou.. =)

Tahle povídka mi začíná trochu připomínat tu od LilyJane "Sblížení" Jen těmi schopnostmi...no, ale sem zvědavá co se z toho vyklube dál a snad brzo přidáš i kapču k "když ty jsi mnou" =)

2 Stania Stania | Web | 23. prosince 2007 v 16:36 | Reagovat

zajímavá kapitolka...letím si přečíst další :o)

3 Ella016 Ella016 | Web | 23. prosince 2007 v 17:23 | Reagovat

zajímavé=) jdu na druhou část

4 pantherka pantherka | Web | 27. prosince 2007 v 12:00 | Reagovat

Jak já jsem ráda, že tady je další kjapitola, už jsem ani nedoufala. A je to dobrý nápad dát zvláštní schopnosti pro změnu LIly :p

5 Peggy Peggy | Web | 27. prosince 2007 v 20:09 | Reagovat

jooooooooo, tahle kapitola byla fakt skvěláááá!!!

6 maggdinka maggdinka | Web | 10. března 2008 v 17:10 | Reagovat

Pááni úžasná kapitolka a to s tou vládkyní čtyř živlů je skvělý nápad,super

7 míša míša | 22. června 2008 v 21:42 | Reagovat

hej čím dál lepší!!!:)

8 Aňulka Aňulka | Web | 15. ledna 2009 v 19:04 | Reagovat

Hledám svoje oční bulvy na zemi...při čtení mi totiž vypadly!!!:-)Je to úžasné, má to hluboký děj...a je krásný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama